Fulltextové vyhledávání

Drobečková navigace

Úvod > Občan > Informace o obci > Historie

Historie

Chbany

Chbany, německy Kwon, leží v úrodné části chomutovského okresu v blízkosti Ohře, 12,5 km VJV od Kadaně a zhruba 8 km od Žatce. Jejich nadmořská výška je 283 m. Četné archeologické nálezy dokazují, že celý zdejší prostor byl osídlen již od pravěku. V mladší době kamenné bylo zde důležité rozcestí. Jedna cesta vedla od brodu u dnešních Soběsuk přes Chbany k hradišti Rubín u Podbořan a v místech dnešních Chban z ní odbočovala stezka na Hořetice, Velemyšleves a dále do Mostu.

Podle žatecké Heimatkunde z roku 1904 patří Chbany k nejstarším obcím Žatecka, i když první písemné zprávy o jejich existenci jsou až ze začátku 15. století. V listině z 9. září 1422 je uváděn žatecký konšel Hermannus de Chban. Jeho jméno se v žateckých zápisech vyskytuje ještě v letech 1427-1437. V roce 1454 je v pramenech uvedeno "in villa Chbanech", v roce 1623 "Cuan" a později "Kwon" nebo "Qwon".

Slovanské pojmenování této obce bylo odvozeno z 2. Pádu názvu Cheb - staročesky "ze Chba". Znamenalo to tedy ves lidí, kteří sem přišli z Chebu, Chbanů. Tomu odpovídá skutečnost, že Chbany i okolní vsi byly původně majetkem waldsasského kláštera z Chebska, který zde získával půdu koupí, ale hlavně dary. Tak waldsasští cisterciáci kolonizovali zdejší kraj. Již roku 1165 jim král Vladislav daroval ves Dudlebci s rozsáhlým polem jménem Prelac (=Přívlak). Brzy potom získali cisterciáci Vinaře, Poláky, Břežany, Čínov a Úhošťany. Klášter byl výborně organizovaným velkostatkem, jehož základem byly tzv. grangie, velké dvory se stájemi, sýpkami a kde byla soustředěna i různá výroba. Na Žatecku byly grangie Poláky a Čínov. Tím se Chbany dostaly do sevření a závislosti na klášteru. Tato situace se změnila až ve 14. Století, kdy Waldsassy začaly ztrácet na Žatecku svá území a vliv.

Za husitských válek Chbany, stejně jako další vesnice mezi Kadaní a Žatcem, velmi trpěly. Žatec se přidal na stranu husitů, zatímco v Kadani i Chomutově byly katolické posádky. Chbany tedy ležely v prostoru, kde na sebe narážela vojska obou stran.

Chbany leží na úrodné půdě, kde se dařilo všem druhům obilí a důležité tu bylo i pěstování chmele. Za 1. republiky bývaly Chbany malou vesnicí s nepravidelnou návsí, obklopující rybníček, přeměněný později na požární nádrž. Na návsi stával také sloup se sochou Madony z roku 1715. Na podstavci má reliéf s postavou sv. Františka. Dnes zůstal jen sloup, Madona byla odvezena do dílny p. Bernáška v Klášterci n. Ohří, kde čeká na restaurování. Při silnici do Soběsuk stojí dosud barokní výklenková kaple z roku 1714 s kamennou Madonou. Do školy chodily děti z Chban do Soběsuk, česká škola byla od roku 1921 ve Vikleticích.

V roce 1960 došlo i k další důležité změně. Při územní reorganizaci byly Chbany převedeny z okresu Žatec do okresu Chomutov. Mnohem větší změny sem však přineslo v roce 1961 zahájení výstavby vodního díla Nechranice. Účelem této vodní nádrže je zabezpečit v suchých obdobích dostatek vody pro průmysl i zemědělství. Velká vodní plocha - přes 13 km2 - také ovlivňuje klima Žatecka, které bývalo označováno za nejsušší místo v Čechách s nejnižším procentem vodních srážek. K převedení vody z Ohře došlo v říjnu 1964, napouštění nádrže začalo v září 1967 a celá stavba byla dokončena v prosinci 1968. Pod vodami nádrže zůstalo 6 vesnic: Běšice, Čermníky, Dolany, Drahonice, Chotěnice a Lomazice. Tři z nich - Dolany, Drahonice a Lomazice patřily k Polákům.

Pro obyvatelstvo ze zatopených vesnic bylo nutno vybudovat náhradní byty a byly k tomu vybrány Chbany. Zvýšil se tím počet obyvatel a Chbany se staly střediskovou obcí. V roce 1966 zde byla kromě bytů postavena i škola, pošta, budova národního výboru, prodejna, zdravotní středisko. Vybudován byl také vodovod a kanalizace. Dosavadní systém studní byl zcela nevyhovující a protože v místě nebyl nalezen vydatný zdroj vody, byla sjednána dohoda mezi okresní vodohospodářskou správou v Žatci a Chomutově. Chbany pak byly zásobovány vodou z podzemních pramenů u Holedeče. Odtud byla voda čerpána do vodojemu u Čeradic a trasa vodovodu vedla dále podél polní cesty do Žaboklik, Chban a Vikletic.

Protože bytová výstavba stále ještě nedostačovala, začalo se v roce 1967 s výstavbou dalších 6 domů se 36 byty.

V 60. Letech byl také ve Chbanech ustaven Svaz požární ochrany z bývalých hasičských spolků ve Vikleticích a Chbanech. V roce 1961 byla založena tělovýchovná jednota Jezeran, pro kterou bylo v následujícím roce upraveno hřiště. Tyto organizace přestaly existovat koncem 90. let.

Od roku 1981, kdy byly ke Chbanům připojeny také Poláky s Hořenicemi a Malými Krhovicemi, má obec 9 částí: Chbany, Hořenice, Malé Krhovice, Poláky, Přeskaky, Roztyly, Soběsuky, Vadkovice a Vikletice.

V 90. Letech začalo i zde docházet k různým změnám. V březnu 1994 např. začala Firma AGKV, s. s r.o. těžit na katastru Chban písek a štěrkopísek, dodávaný 9 betonárkám a 55 stavebním firmám z chomutovského, mosteckého a lounského okresu. Na základě majetkových přesunů zde v roce 2001 působí již jen jedna firma, těžící štěrkopísky - Severočeské pískovny a šterkovny, s r.o. v Roztylech.

Roku 1997 obec zrekonstruovala jeden z "vybydlených" domů, které tu zůstaly po statcích a do konce roku 2000 byl zrekonstruován poslední neobydlený dům.

Obec se také přihlásila do Programu obnovy vesnice a pro mládež, holdující kolečkovým bruslím a skateboardu, je v centru obce vybudována U-rampa. Koncem roku 2000 se obec stala členem Mikroregionu Nechranice, který sdružuje obce, ležící u vodní nádrže Nechranice a v jejím okolí. Kromě Chban je to ještě Březno a Rokle se všemi částmi, které k těmto obcím patří. Začátkem roku 2001 se k nim přidala Kadaň a v dubnu i Žatec, jehož obyvatelé využívají zdejší oblast ke své rekreaci. Chbany, jejichž starosta je členem Mikroregionu Nechranice, obhospodařují celou zdejší rekreační oblast.

K Obci Chbany patří také bývalé katastry Dolan, Drahonic a Lomazic, ležící dnes pod vodami nádrže Nechranice.

Hořenice

Hořenice, od roku 1981 část obce Chbany, leží 6,5 km JV od Kadaně v nadmořské výšce 335 m. Název je českého původu a byl odvozen příponou -ice ze jména zakladatele, případně prvního majitele osady Hořena. Znamená tedy ves Hořeniců, Hořenových lidí. Německý název byl Horschenitz. Název této vesnice byl občas zaměňován s Hořencem., patřícím k Nezabylicím, protože i této vesnici se někdy říkávalo Hořenice. S platností od 1. 1. 1992 byl ale stanoven úřední název Hořenec.

První známá písemná zmínka o Hořenicích je až z roku 1391: Anka de Horzyenicz. Je v listině, podle které Anna z Hořenic prodala své zdejší dědictví svým bratrům Heřmanovi a Janovi. Pak se dějiny o Hořenicích až do konce 15. století odmlčují.

Zdejší tvrz byla postavena pravděpodobně již za Jana ze Šanova, i když první zmínka o ní je až z roku 1628 v listině, stvrzující prodej statku Poláky a k němu příslušejících vesnic Zdislavem ze Štampachu Šlikovi z Holejče. Bližší podrobnosti, týkající se Bílé hory a pobělohorských konfiskací statku Poláky a jeho vesnic, jsou popsány v dějinách Poláků.

Ve třicetileté válce byla zdejší tvrz vypleněna, postupně chátrala a nebyla již nikdy obnovena.

Na přelomu 18. a 19. století začalo se i u Hořenic těžit hnědé uhlí. Těžba ale byla malá. Po roce 1990 se jednotlivé objetky postupně rekonstruují a je zde jeden z mála soukromě hospodařících rolníků.

Malé Krhovice

Malé Krhovice, německy Klein Körbitz, od roku 1981 část obce Chbany, leží 8,8 km VJV od Kadaně v nadmořské výšce 308 m. Dříve se vesnička jmenovala jen Krhovice, ale při poněmčování vsi se němčině přizpůsobil i název a postupně se měnil tak, že se podobal názvu dnes již zaniklé obce Krbice, ležící přibližně 10,5 km severně. Proto byl název odlišen přívlastkem Malé, Klein.

Vysvětlení vzniku může být dvojí. Jednak může znamenat ves lidí Krhových, spíše ale je název odvozen ze slovesa krhati, označující oční chorobu, chorobné slzení. V tomto případě by to byla přezdívka pro tamní lidi, postižené touto chorobou.

První známou písemnou zmínku o existenci Krhovic uvádí prof. A Profous k roku 1447: in Krhowiczich villam. Theodor Schück ve své práci "Slavische Ortsnamen in Gerichtsbezirke Kaaden und Duppau" z roku 1914 ale objevil dřívější datum: 1377 - Crhovicz (Soudní acta 195). V dalších letech se název příliš neměnil: 1533 v Krhovicích, 1560 ves Krhovicze, 1593 Mala Krbicze.

Poláky

Poláky leží 7,5 km JV od Kadaně v nadmořské výšce 332 m. Krajina kolem Poláků, které jsou od roku 1981 součástí obce Chbany, má velmi bohatou historii a patří k nejstarším osídleným místům chomutovského okresu. V prehistorické době sem zasahovalo osídlení lidem kultury šňůrové, jehož centrem bylo okolí Vikletic. Přímo na katastru Poláků pak bylo rozsáhlé pohřebiště bylanské kultury (7.-5. stol. před. n. l.), objevené v souvislosti se stavbou velkokapacitního kravínu jižně od vsi. V trojúhelníku, tvořeném silnicí do Žatce a její odbočkou do Pětipsů, prováděli pracovníci tehdejší expozitury Archeologického ústavu ČSAV v Mostě záchranný výzkum. Prozkoumali při něm 54 bylanských hrobů. I když celé pohřebiště prokoumáno být nemohlo, patří to, co bylo prozkoumáno co do rozlohy plochy i počtu hrobů na čelné místo mezi dosud známými lokalitami a svým rozsahem i bohatstvím nálezů přesáhlo oblast SZ Čech.

Podle profesora A. Profouse může název Poláky znamenat buď ves lidí Polákovy rodiny, nebo ves lidí, kteří sem přišli z Polska. Němci sice uznávají slovanský původ názvu, ale předpokládají, že byl odvozen z podstatného jména pole a znamenal ves lidí, kteří pracovali na polích v rovině.

Roku 1318, kdy jsou Poláky prvně písemně zmíněny, je vlastnili Vlk a Bavor z Poláků, příslušníci rytířského rodu Poláckých.

Za hrabat z Pergenů byl koncem 18. století přestavěn panský dům podle plánů žateckého stavitele Vavřince Rodta na menší barokní zámek.

Na návsi před zámkem stojí na mohutném cihlovém podstavci a 2 pískovcových stupních sloup Nejsvětější Trojice.

Ačkoliv leží Poláky v typicky zemědělské oblasti, rozšířila se i zde na přelomu 18. a 19. století těžba hnědého uhlí.

V roce 1924 se zde začalo jednat o otevření české malotřídní školy v bývalé tělocvičně německé školy. Vyučování začalo 5. ledna 1925 a prvním učitelem byl Karel Muchka. V dubnu 1925 pak zde byla založena odbočka Národní jednoty severočeské, která v mnohých případech zdejší české menšině pomohla.

Roku 1928 byla provedena důkladná rekonstrukce budovy zámku stavitelem Antonínem Rimplem z Libědic.

Velký zásah do života obce znamenal Mnichov. Většina Čechů se vystěhovala, i když neodešli všichni. Dvory Polák převzala říšskoněmecká "Osídlovací společnost" a po počátečním nadšení nad připojením k Říši nastala i zde tvrdá válečná skutečnost.

Po válce bylo v obci postaveno nápravné zařízení pro 300 mužů, určených na práci v zemědělství. V roce 1968 bylo z příkazu krajského prokurátora zrušeno a do objektu se nastěhovala vojenská posádka. Ta zde byla až do přestěhování do nových objektů pod hrází Nechranické vodní nádrže.

Největší poválečnou stavbou byl velkokapacitní kravín, tzv. tisícovka, dokončený roku 1977. Provoz byl sice nákladný, ale byla to moderní stavba se zdravými podmínkami ustájení.

Dnešní Polákách se nachází obchod, restaurace, starší čistírna odpadních vod i nádraží (oficiálně již uzavřeno).

Přeskaky

Přeskaky, od roku 1950 část Obce Chbany, leží na tzv. Přeskačské výšině, zhruba 1 km JZ od Chban, 9 km od Žatce, ke kterému patřily do poloviny roku 1960 a necelých 12 km JV od Kadaně. Jejich nadmořská výška je 306 m. Půda je zde úrodná, vhodná k pěstování obilí, pícnin i ovoce. Dříve se tu pěstoval i chmel, ale výnosy nebyly dostatečně rentabilní.

Název Přeskaky, dříve Přeskače, znamená ves přeskačů, lidí, zabývajících se přesukováním, tkaním, soukáním.

První známá zpráva o Přeskakách je z roku 1287.

Převážná většina obyvatel bývala zaměstnána v zemědělství. Kromě běžných zemědělských plodin se i zde pěstoval úspěšně chmel. Na východní straně vesnice bývaly 4 velké statky, které pak obhospodařoval státní statek. Když se v 90. letech přišel jeden z restituentů na svůj bývalý majetek podívat a viděl, v jakém je stavu, ztratil o restituci zájem. Západní část Přeskak ale působí svými pěti menšími upravenými domky dobře. Novodobá kaplička sloužila současně i jako požární zbrojnice, pak jako sklad a dnes je prázdná.

Roztyly

Krajina Chomutovska podél břehů Ohře patří k archeologicky velmi exponovaným místům. Roku 1995 byly obnoveny archeologické výzkumy v souvislosti s nově otevíranou pískovnou Soběsuky III, zasahující i do katastru Roztyl. Na konci r. 1996 byl zde odkryt poměrně rozsáhlý sídelní areál se zajímavým objektem, dokládajícím kultovní a rituální praktiky obyvatel tohoto území v době před více než 27 stovkami let.

Roztyly leží 12,5 km VJV od Kadaně a cca 8 km od Žatce v nadmořské výšce 267 m a patří od r. 1951 k Obci Chbany. V minulosti mívaly ale mnohem větší význam než dnes. Zprávy o jejich existenci jsou již ze 12. stol., kdy byly državou waldsasského kláštera.

Název označuje ves roztylů, tj. lidí roztylých = tlustých.

Roku 1982 byl život v Roztylech rozvířen natáčením filmu, za jehož režii dostala Barbra Streissandová cenu americké kritiky za rok 1983. Díky tomu byly postaveny nové ploty, opraveny střechy a mimo jiných úprav bylo kabelizováno i sekundární vedení el. proudu.

V srpnu r. 2000 byl zde uveden do zkušebního provozu nový závod Severočeských pískoven a štěrkoven, s. r. o., který nahradil starý závod této společnosti v Soběsukách.

Potěšitelná je také renesance ovocnářství - hlavně zde byly vysazeny broskvoně a jabloně.

Soběsuky

Soběsuky, od roku 1963 část Obce Chbany, leží necelých 12 km jihovýchodně od Kadaně a zhruba 9 km západně od Žatce. Jejich nadmořská výška je 265 metrů. Název je slovanského původu a bývá vysvětlován jako ves soběsuků, lidí svéhlavých, neústupných. Německý úřední název byl Sobiesak.

Archeologické výzkumy v zátopové oblasti vodní nádrže Nechranice i další, motivované otevřením štěrkopískovny východně od Soběsuk, přinesly cenné poznatky o osídlení této oblasti od neolitu až po dobu hradištní. Vedle nálezů z doby kamenné a bronzové, hlavně z kultury knovízské a únětické, bylo zde prokoumáno jedno z nejrozsáhlejších keltských sídlišť v Evropě včetně téměř 60 hrobů. Leteckou prospekcí bylo na okraji pískovny v porostu ječmene objeveno kolem 30 objektů, o kterých se dá podle dřívějších zkušeností předpokládat, že by aspoň polovina z nich byly polozemnice. Je to zřejmě okraj uvedeného keltského sídliště. Těžba zde byla již zastavena, takže tento prostor nebude dále zkoumán, ale díky letecké prospekci alespoň víme, jak bylo sídliště veliké.

Nejstarší zprávy o Soběsukách jsou však až ze 13. století.

Koncem 17. stol. byl na návsi postaven Mariánský sloup s datováním 1694 na soklu a někdy v té době se začal přestavovat v barokním slohu i zdejší kostel sv. Martina, uváděný prvně v papežských desátcích roku 1369.

Areál kostela je obehnán hřbitovní zdí nad hlubokým údolím Ohře. Kostel stál původně na severní straně obdélné návsi, jejíž východní a jižní stranu lemovaly zemědělské usedlosti. Na západní straně stál rozlehlý zámecký dvůr a budova zámku v parku, klesajícího po svahu dolů k Ohři. V parku byla dvě jezírka, nepájená pitnou vodou s odtokem do Ohře.

Poklidný život vesnice trochu rozvířilo koncem 60. let zřícení stropů zámečku, který po roce 1945 sloužil hospodářským účelům státního statku. Uživatel se o objekt nestaral a zámek pustnul. Polozřícená stavba byla roku 1990 nakonec zbourána.

Na louce, kde stával zámek, lze najít ještě zbytky zámeckých trámů a poblíž stojí památkově chráněný akát, zařazený r. 1997 mezi památné stromy. Je 200 let starý, ve výšce 130 cm měří jeho obvod 330 cm.

 

Vadkovice

Vadkovice, německy Wadkowitz, jsou součástí Obce Chbany. Od Kadaně jsou vzdálené 9,1 km VJV směrem a jejich nadmořská výška je 290 m. Leží na vyvýšenině, zvedající se směrem na jih poznenáhlu k Poláckým vrchům a na sever a západ klesající k vodní nádrži Nechranice, vybudované na řece Ohři.

Název je českého původu a byl odvozen příponou -ovice od mužského osobního jména Vadek, tedy ves Vadkoviců, lidí Vadkových.

První zpráva o existenci osady je ze dne 7. 4. 1295.

V 60. letech 19. století byly Vadkovice postihovány častými požáry.

Stavba vodního díla Nechranice, započatá v lednu 1961, přinesla i Vadkovicím řadu změn. Když bylo v polovině 80. let přikročeno k demolicím starých zemědělských objektů, začalo obyvatel ubývat a bylo rozhodnuto vytvořit stavbu 34 chat, každá na pozemku 400 m2. V dalších letech chat přibývalo a také ty se roku 1997 dočkaly vodovodu, stejně jako elektřiny.

V poslední době se pod Vadkovicemi směrem k vodní nádrži začíná stavět velké množství chat.

V roce 1997 byl zařazen mezi památné stromy i Vadkovický jíran koňský, starý 175 let. V roce 2001 byl prvně ošetřen i proti klíněnce, která v posledních letech nadělala již hodně škod.

 

Vikletice

Vikletice, německy Wikletitz, patří od roku 1963 k Obci Chbany. Leží v nadmořské výšce 280 m na pravém břehu vodní nádrže Nechranice. Od Žatce jsou vzdáleny 9,5 km na západ, od Kadaně 10 km na JV.

Katastr Vikletice patří k nejstarším trvale osídleným místům chomutovského okresu. První větší nálezy zde byly zjištěny v r. 1961 při stavbě přísunové silnice pro dovoz materiálů na hráz budoucí přehrady. Stavba tohoto vodního díla a s ní související velké přesuny půdy upoutaly pozornost pracovníků tehdejší expozitury Archelologického ústavu ČSAV v Mostě, kteří zde přes 6 let (1961-67) prováděli záchranný výzkum. Zkoumaná plocha byla rozložena na katastrech Vikletic, Drahonic a Vadkovic, ale hlavní nálezy jsou právě z Vikletic. Bylo zjištěno, že souvislé osídlení zde trvalo 5000 let. Začínalo v mladší době kamenné a před dobu bronzovou a železnou pokračovalo až do doby římské. Bylo zde odkryto dosud největší ploché pohřebiště se 180 hroby kultury se šňůrovou keramikou z pozdní doby kamenné ve střední Evropě.

První známý doklad o existenci vesnice Vikletice je však až z 24. 12. 1332, kdy král Jan Lucemburský přenechal rytíři Fridrichovi z Egerberku manský statek Pětipsy.

Název Vikletice bývá vykládán dvojím způsobem: odvozením od mužského osobního jména Vikleta, tedy ves lidí Vikletových, Vikleticů, nebo z adjektiva vykletý = prokletý. V tomto druhém případě by to znamenalo ves prokletého člověka.

Na západní straně vesnice stojí barokní kaple sv. Anny, postavená v letech 1744-1745 stavitelem Zuberdsem a obnovená v letech 1909-1910.

Na východní stranu kaple byl roku 1970 přenesen ze zaniklé obce Libouš pískovcový Mariánský sloup.

Nechranická nádrž je největší vodní plochou v severozápadních Čechách a stala se rájem vodních sportů a rybářů. Raritou je její 3280 m dlouhá hráz, jedna z nejdelších sypaných hrází v Evropě. Avšak vlny, které na ni narážejí, se vracejí zpátky a mohou být velmi nebezpečné. Zdejší Vodní záchranná služba, obdoba horské záchranné služby - o tom ví již své.